O politicích se říká spousta různých věcí. To, co se o nich říká, většinou není zrovna něco, na co by mohli být pyšní. Pokud už někdo nějakého politika chválí, je to on sám nebo nanejvýš jeho spolustraníci. Ostatní se do něj navážejí, hned jak vstoupí do politiky, a většinou na něm nenechají nit suchou i dlouho potom, co takový politik definitivně odstoupí. Taková už prostě politika je.

A proč je to tak? Mezi politiky samozřejmě proto, že se tam bojuje o koryta, a tak se musí ti od konkurence co nejvíc pošpinit, aby je lidi nevolili a volili radši ty, co kydají špínu. A spolustraníci se musí chválit, neboť nikdo přece nebude kálet do vlastního hnízda. I když i tady se určitě provozují intriky, aby se sesadili ti nad námi a dalo se tak vyšplhat po jejich politických mrtvolách výš.

Takže je politika docela velká hromada špíny, přímo hnoje. A každý, kdo se na ní dá, se musí ušpinit a načichnout.

A obyčejní lidi? Ti to jenom dorazí. Ti na politiky nadávají taky a svádějí na ně všechno zlo našeho světa. Možná jim závidí jejich moc a peníze, možná se na politiky jenom dobře nadává proto, že je je dobře vidět a dá se na ně kdeco svést. Třeba i to, za co nemůžou.

Když nás zavřeli třeba kvůli koronaviru doma, nadávali jsme na ně. Když nás nepustili do práce, nadávali jsme na ně, i když nám stát přispíval na živobytí za nic, abychom bez práce neumřeli hlady. Dnes nadáváme, že nás tamti politici zadlužili, i když to udělali kvůli nám, abychom měli za co žít. A na dnešní politiky nadáváme, protože nám chtějí sebrat výhody, které nám přinesla pandemie, a my se zase máme živit sami a dřívější dluhy splatit. Nikdo z nich se nezavděčí. To je přece politika a ta už je taková.Politika se nám teda asi nikdy líbit nebude. Politici pro nás vždycky budou fackovací panáci a terč kritiky. Ale to je vlastně jedno. Jestli se jim to přece nelíbí, můžou kdykoliv s politikou seknout nebo do ní ani nevstoupit.