Myslím si, že naše děti by si měly vždycky zasloužit jenom to nejlepší. Jsou ale bohužel také případy, kde některé děti nemají to štěstí, aby vyrůstaly ve kvalitní a úplné rodině. Abych pravdu řekla, tak já jsem taky vyrůstala takové rodině, kde se moji rodiče stále jenom hádali. Tohle všechno jsem si začala uvědomovat, když mi asi bylo v sedm let. A zjistila jsem, že jiné rodiny žijí úplně jinak než ta rodina moje. Taky jsem si přála mít takovou rodinu, která je hodná a která taky dbá o to pohodlí a krásu a teplo rodinného štěstí. Bohužel u nás se tohle nedělo. Ani nevíte, jak moc mě to mrzelo.

Nejhorší na tom bylo, když jsem šla třeba ke kamarádce, která měla oba dva milující rodiče. A ti její rodiče se taky navzájem měli rádi. Sice rodiče na mě byli opravdu hodní a taky by mi možná snesli modré z nebe, ale oni dva se mezi sebou stále hádali a jistě víte, že děti tím opravdu hodně trpí. Já jsem taky velice tím trpěla, když se třeba moji rodiče někdy hádali. A hádali dokonce i kvůli mně, aniž bych za to třeba mohla. A třeba jsem chtěla spát u kamarádky, která bydlela kousek ode mě, takže jsme si řekla, že to bude pohoda. Moje máma mi to nechtěla dovolit, ale otec ano. A já jsem tedy raději zůstala doma, aby nebyly problémy.

Jenomže můj otec zase nadával mé mámě, proč mi tohle zakazuje, když on mi to dovolil. A prostě zkrátka děti to mají v životě někdy opravdu složité, ani si to třeba neuvědomují a nemůžou za to. Já jsem si řekla, že kdybych dříve mohla myslet tak, jak myslím nyní, tak bych se rodičům omlouvala anebo jim řekla, ať se raději nehádají, protože hádky jenom způsobují dětem trauma a je jim potom špatně. A mě nebylo nikdy dobře, když se rodiče hádali, a to klidně kolikrát i do noci, že se mi potom špatně vstávalo do školy. A co si myslíte vy o tom, když děti vyrůstají v rodině, kde se rodiče jenom hádají? Já bych tohle své rodině nikdy nedovolila. Myslím, že kompromis se vždy najde.